Urban exploration neboli Urbex je zkoumání měst. Nejčastěji jde o průzkum opuštěných obytných budov nebo průmyslových oblastí. Míst, které lze zkoumat je samozřejmě celá řada. Lidé, kteří se o urbex zajímají dobře ví, kde taková místa hledat. Běžným lidem jsou ale lokace většinou tajné.
Zájem o tuto zajímavou zábavu neustále roste a o opuštěné budovy se zajímají nejen fotografové, ale také cestovatelé a dobrodruzi. Zažít adrenalin chce čas od času snad každý z nás. Prohledávání měst, budov i stavenišť má ovšem svá nepsaná pravidla a můžete se díky tomu dostat i do problémů.
Ilegální ničení staveb
Jsou dva typy lidí, kteří se pouštějí do urbexu. Jedni chtějí skutečně jen zkoumat, dýchat místní atmosféru a pořídit pár krásných fotek. Druzí vše natáčejí, chovají se neuctivě a místo bezostyšně ničí. Urban exploration je jako takový nelegální. Když vás při něm chytí policie či majitel obydlí, tak budete ve velkém maléru. Stejně tak si snadno můžete ve starých budovách ublížit. Spousta z nich je zchátralých a nikdy nevíte, kde narazíte na ztrouchnivělé prkno či schod.
Ti, kteří tuto zábavu skutečně milují, mají několik nepsaných pravidel:
- Neodnášej nic než fotky, nenechávej nic než stopy.
- Nikdy nikam nechoďte sami. Všude choďte alespoň ve dvou, kdyby se něco stalo.
- Vždy si sežeňte povolení od majitele objektu.
Všechna tři pravidla jsou velice důležitá. Většina lidí zajisté rádo přeskočí plot a užijí si skutečný adrenalin. To ale není nejlepší řešení. Není tak těžké najít majitele pozemku nebo se spojit s místními úřady a domluvit se s nimi, že byste tam rádi jedno odpoledne šli a pořídili si pár fotografií.
Co všechno můžete zkoumat?
Opuštěné budovy jsou klasikou, ale ne jediným možným cílem zájmu. Navštěvovat můžete také staveniště, ruiny, tunely a kanalizace, komíny i doly. Nicméně v západní Evropě jsou populární zejména opuštěné budovy. Proč?
Když vejdete do domu, ve kterém desítky let nikdo nežije, dýchne na vás zvláštní atmosféra. Ať je to škola, nemocnice, divadlo nebo úplně běžný dům. Všechna opuštěná místa mají své kouzlo a pokud ho nebudete ničit, tak si svůj pobyt zaručeně užijete.
Cestovat se dá mnoha různými způsoby. Buď můžete využít některého hromadného dopravního prostředku, kterých se nabízí hned několik, anebo využít vlastního potenciálu. A opět máte několik možností. Pokud nebudete chtít do pohonu investovat více nežli jen nějaký ten vlastní „špíček“, pak se vám možnosti smrsknou na tři. Ti kreativnější možná přijdou ještě na čtvrtou.
1) My můžeme jít pěšky – což je sice hezké, ale pokud chceme dojít dál, tak je to způsob dost pomalý a stejně nás to asi zláká do něčeho nastoupit.
2) Jet na koloběžce– varianta dobrá, ale spíše na cestu dolů. Nahoru se člověk při odpichování dost nadře.
3) Jet na kole– osvědčená metoda, jak se dostat na (téměř) každé místo.
Jestliže vás nebaví jen tak jezdit bez většího cíle, můžete zkusit jednu novinku. Tou je UNESCO NA KOLE. Trasa, která měří dvacet čtyři kilometrů, začíná (jak jinak) v Českém Krumlově a končí ve slavných Holašovicích. Až vyjedete z Krumlova, tak se nezapomeňte zastavit na rozcestí U Modrého obrazu. Na stromě je tam připevněn obrázek, na kterém je vyobrazen pod stříškou Ježíš Kristus na modrém podkladě. Stala se tu jedna velice nehezká událost.
· Roku 1787 zde pytláci pověsili hajného, který byl ve službách knížete Schwarzenberga.
· Zavěsili ho ale za nohy a hlavu mu strčili do mraveniště.
Pozor na čarodějnice
Jestliže se vydáte o kousek výše, do Jeseníků, můžete si projet naučnou trasu po místech, kde se odehrávaly nechvalně známé čarodějnické procesy. Tato trasa je určena spíše pro zdatnější cyklisty.
o Šumperská měří přes devadesát kilometrů a jesenická o polovinu méně.
Cesty vás zavedou do Zlatých Hor, kde se narodil zvrácený inkvizitor František Boblig. Možností, jak využít kola na výlet po krásách naší vlasti, je určitě mnohem více. Zaleží na tom, jakou máte fyzičku a co chcete na výletě vidět a zažít.
Všichni preferujeme jinou možnost dopravy, ale já jsem se chtěla dnes zaměřit na cestování autem versus autobusem.
Už od malička jsem každý rok o prázdninách měla tu možnost vycestovat k moři. Ne vždy ale cesta probíhala dle mých osobních představ a už jsem si šíleně moc přála, abychom byli na místě.
Auto
Na začátek je nutno říci, že autem jsem cestovala zhruba 3x a autobusem 9x. Proto si myslím, že je toho na porovnání dost. Velmi výhodná výhoda cestování autem je rozhodně to, že jsme pánem naší cesty. Což znamená, že kdykoliv chceme zastavit a třeba se najíst, je to možné. To stejné se může stát například s potřebou na záchod, když jedeme autem, můžeme zastavovat klidně každou hodinu. Z toho ovšem vyplývá první nevýhoda, a to je to, že se nám díky tomu může délka cesty o hodně prodloužit, což je celkem na obtíž. Další nevýhodou je omezené množství na naše zavazadla. Pokud nemáme velké SUV nebo combi auto, tak toho s sebou asi moc nevezmeme. Při cestování na dovolenou k moři to zas tak moc nevadí, protože toho s sebou obvykle moc nebereme, ale když jedeme třeba na hory, tak do kufru dáme jen dvoje lyžáky a je skoro plný. Je proto nutné si dopředu promyslet, jak se rozhodneme cestovat. Tyto výhody a nevýhody jsou pro mě asi nejvýznamnější a vybavily se mi ihned
Autobus
Když bych měla autobus srovnávat s cestou v autě, tak co se týče zastávek během cesty, jsou předem určené na každé 3 hodiny cesty. Po nějaké době si na to určitě zvykneme, ale třeba děti s tím mohou mít problém, od toho je ovšem v autobusech často záchod, který můžeme během cesty využívat. O místa na naše zavazadla se sice dělíme s dalšími 40 cestujícími, ale pokud je máme správně označené, nikdy se nám nemohou ztratit a díky velkému kufru v autobuse je možné zde převážet o hodně více věcí, než které bychom nacpali do kufru auta. A to se při cestě na lyžování rozhodně vyplatí.
Máme náramné množství možností, kam se v dnešním světě vydat. V kolika jenom případech stačí jenom a pouze sbalit pár věcí do ranečku, sebrat se a vyrazit! A jak zřídka jenom naopak nestačí sbalit pas a peněženku a vydat se na cestu!
Svět je nám zkrátka v podstatě otevřen. A je v něm jenom vcelku málo zemí, kam bychom se vzhledem k jejich vnitřní situaci vypravovat neměli, nebo kde by nás naopak nevítali s otevřenou náručí. A je ještě méně území, kam bychom se sice teoreticky dostat mohli, ale byly by pro změnu potíže s našimi úřady po návratu.
Mosambik patří někam doprostřed. Není to v žádném případě našincům nepřátelská země, ani politici našich dvou zemí si to mezi sebou nerozházeli, ovšem na druhou stranu tam současně potřebujete i relativně drahé a poněkud komplikovaně získatelné vízum a další „drobnosti“. Nabízí se tu spousta exotických krás, ovšem i odvrácená strana, jak už tomu tak bývá. Inu, Afrika.
V takovém Mosambiku můžete nalézt vše, co si představujete pod pojmem ideální dovolená. Namátkou zmiňme třeba hlavní město, nacházející se přímo na pobřeží oceánu, s četnými charakteristickými trhy, rybími restauracemi, kavárničkami a kluby, se širokými ulicemi i relativní historií částečně ovlivněnou i portugalskou a orientální kulturou.
Naleznete tu i pláže s ideálními možnostmi pro koupání se a potápění, i ostrov zapsaný na seznamu světového dědictví UNESCO s historickými památkami ze šestnáctého století, i palmové háje, korálové útesy, národní parky s divokou africkou zvířenou,…
Ještě dlouho by se dalo vyprávět o tom, co vše v této zemi můžete uvidět a zažít. A proč byste to nemohli okusit třeba i vy, že? Proč byste se nemohli i vy stát takovými pozdějšími napodobiteli mořeplavce Vasco da Gamy, jenž tato místa objevil již v roce 1498, pouze s tím rozdílem, že vy byste to měli s daleko větším komfortem?
Zejména když je jisté, že v této zemi, třetí největší na světě, už dávno skončila patnáct let trvající občanská válka a je tam už klid.
A mimo jiné si tam můžete uvědomit, jak skvěle se vlastně máte, jak úžasný život žijete. Protože co se indexu lidského rozvoje týká, ten patří v Mosambiku k nejnižším na světě, stejně jako dětská úmrtnost a délka života. A srovnání si jejich a naší reality našince nemůže nepotěšit.