Umělá inteligence je fantastická věc, co když se ale dostane do rukou nepovolaných osob? To se pak dějí věci. Měli bychom si ovšem ujasnit, kdo je to nepovolaná osoba, a jak tenká je hranice, která odděluje sobecké zájmy od zájmů fungování společnosti jako celku. Můžete namítat, že onu hranici přece vymezuje zákon, ovšem jeho podoba se neustále vyvíjí a přiznejme si, že optimálně nebyl vyladěn nikdy.

Že se umělá inteligence rodí dnes a denně v laboratořích po celém světě, není tajemstvím, ti zasvěcení, tedy alespoň někteří z nich, se začali zabývat otázkou, zda je něco takového pro současný svět přínosné. Zneužití tohoto fenomenálního projektu by mělo katastrofální dopad, kybernetický zločin by získal úplně jiný rozměr.
Souvisí to i s hrozbou terorismu, která dnešní svět svírá a drtí v kleštích, lidé se kvůli tomu často omezují v cestování po světě, ačkoliv by na to měli dostatek prostředků. Kyberzločinci by mohli ke svým činům navádět na cíle speciálně vycvičené roboty a drony, technických možností je nespočet a fantazie zločinců nezná mezí. Nebyl by problém způsobit hromadnou dopravní nehodu samočinně řízeným vozem, robot s trhavinou by dokázal mnohem víc, než sebevražedný útočník, přitom by terorista pochopitelně uchránil svůj život a podnikal by další „nápady“.

Roboti by mohli být úspěšně nasazeni i na počítačové útoky DDoS nebo na metodu „phishingu“, kterou lze odhalit citlivé osobní údaje a přístupová data k bankovním účtům atd. Zločinci se již několikrát pokusili ovlivnit výsledky voleb politických subjektů a s umělou inteligencí by to šlo rozhodně realizovat účinnějším způsobem.
Namístě je tedy otázka, kam technický rozvoj současné civilizace povede, když za ní v dálce pokulhává morální, duchovní aspekt lidství. Kolik lidí se alespoň zamyslí nad současnou podobou vztahů mezi lidmi. Vždyť technické vymoženosti jsou dnes na takové úrovni, že by bylo možno žít v harmonii i bez zbytečné námahy, strádání a hladovění milionů lidí v rozvojových zemích.
Umělá inteligence je fantastická věc, co když se ale dostane do rukou nepovolaných osob? To se pak dějí věci. Měli bychom si ovšem ujasnit, kdo je to nepovolaná osoba, a jak tenká je hranice, která odděluje sobecké zájmy od zájmů fungování společnosti jako celku. Můžete namítat, že onu hranici přece vymezuje zákon, ovšem jeho podoba se neustále vyvíjí a přiznejme si, že optimálně nebyl vyladěn nikdy.

Že se umělá inteligence rodí dnes a denně v laboratořích po celém světě, není tajemstvím, ti zasvěcení, tedy alespoň někteří z nich, se začali zabývat otázkou, zda je něco takového pro současný svět přínosné. Zneužití tohoto fenomenálního projektu by mělo katastrofální dopad, kybernetický zločin by získal úplně jiný rozměr.
Souvisí to i s hrozbou terorismu, která dnešní svět svírá a drtí v kleštích, lidé se kvůli tomu často omezují v cestování po světě, ačkoliv by na to měli dostatek prostředků. Kyberzločinci by mohli ke svým činům navádět na cíle speciálně vycvičené roboty a drony, technických možností je nespočet a fantazie zločinců nezná mezí. Nebyl by problém způsobit hromadnou dopravní nehodu samočinně řízeným vozem, robot s trhavinou by dokázal mnohem víc, než sebevražedný útočník, přitom by terorista pochopitelně uchránil svůj život a podnikal by další „nápady“.

Roboti by mohli být úspěšně nasazeni i na počítačové útoky DDoS nebo na metodu „phishingu“, kterou lze odhalit citlivé osobní údaje a přístupová data k bankovním účtům atd. Zločinci se již několikrát pokusili ovlivnit výsledky voleb politických subjektů a s umělou inteligencí by to šlo rozhodně realizovat účinnějším způsobem.
Namístě je tedy otázka, kam technický rozvoj současné civilizace povede, když za ní v dálce pokulhává morální, duchovní aspekt lidství. Kolik lidí se alespoň zamyslí nad současnou podobou vztahů mezi lidmi. Vždyť technické vymoženosti jsou dnes na takové úrovni, že by bylo možno žít v harmonii i bez zbytečné námahy, strádání a hladovění milionů lidí v rozvojových zemích.